Odkaz Davida Sterna: Továrna na miliardy? NBA chce dobýt celý svět
08. 01. 2020, 10:00 » Úhel pohledu - Autor: Michal Horáček
(zdroj: Nbasket.cz)
David Stern byl za řadu svých kroků kritizován – což znamenalo řadu odpůrců. I přes veškerou kritiku týkající se kontroverzí a dalších přešlapů je však zřejmé, že směr, kterým NBA posunul, je správný. Ač byl nedávno zesnulý muž původní profesí právník, stal se z něj skvělý byznysmen a ekonom. Věděl, že trh Spojených států a Kanady bude pro NBA časem malý a stísněný. A vězte, že taktika s online světem, která zaručuje fanouškům po celém světě mít NBA nestále při ruce, není Sternův jediný pokus, jako přemýšlet globálně.
V rámci sebeočištění a snahy jít příkladem liga založila program NBA Cares. Tato organizace zaručila v průběhu pěti let 100 milionů dolarů na charitu, že to ale není jen o penězích potvrdil Stern závazkem, že hráči a další pracovníci ligy stráví minimálně jeden milion hodin veřejně prospěšnými pracemi. Cíl je zřejmý: vybudovat alespoň stovku míst a zařízení, kde mohou žít děti a jejich rodiny, kde se mohou vzdělávat, učit se a kde si budou moci hrát. Tento závazek je z hlediska sportovní charity vůbec nejvyšší v historii sportu.
Jde o záslužnou činnost – bohatí sportovci koneckonců pomáhají chudým z celého světa. Mnohým to jde o to lépe, že vzpomínají na své mládí a tehdejší bezútěšné vyhlídky. Řada hráčů před kariérou v NBA žila v ghettech ve velkých amerických městech a bezcílně se potulovala ulicemi, které je dle jejich slov i vychovaly. Ruku v ruce s charitou jdou obrovský marketing a propagace, které se této aktivity, podporované i UNICEFem, týkají.
Vzhůru do Londýna!
Dalším bodem, jak zpropagovat basketbalovou show globálně, byly podle Sterna zápasy v zahraničí. Stěžejním programem pak zůstává NBA Europe Live Tour. Tato akce je pořádaná každoročně od roku 2006, přičemž má za cíl postavit celky z NBA proti předním týmům Euroligy. Klání se hrají podle zámořských pravidel, které se od pravidel FIBA mírně liší, což může být pro soupeře z Evropy o to náročnější. Výhodou pro zámořské kluby je i fakt, že se hraje na hřištích evropských norem, kde je například hranice tříbodových střel blíže ke koši.
Autor článku měl tu čest vidět kdysi mistrovský tým San Antonio Spurs, v čele s Kawhim Leonardem, v duelu proti berlínské Albě. Pikantní byl na utkání nejen vítězný koš domácích v posledních vteřinách zápasu, ale také zranění hvězdného Leonarda. Hádáte správně, jde právě o to zranění, které ho pak vyloučilo téměř na celou sezónu ze hry, a o jeden z důvodů, proč byl později vyměněn do Toronta (které pak dovedl k titulu).
Lákadlem jsou ovšem i ostrá ligová klání, za nimiž NBA cestuje do Evropy. Pro české příznivce je nejatraktivnější Londýn, kde v loňském zápase Washington Wizards proti New York Knicks zazářil Tomáš Satoranský. Český reprezentant stihl za 30 minut 14 bodů, čímž pomohl nastartovat svůj doposud nejlepší ročník v NBA. Basketbalově zajímavější byl však jiný londýnský zápas, a sice ten z roku 2011. New Jersey Nets tehdy porazili Toronto Raptors až ve třetím prodloužení. Celkově se odehrálo 63 minut a padlo 273 bodů.
Ne vždy se ale zápasy ve světě povedou hned napoprvé. Liga totiž důsledně dbá na bezpečnost, když se tedy při plánovaném střetnutí mezi Minnesotou a San Antoniem v Mexico City v roce 2013 začal v hale hromadit kouř, vedení ho okamžitě přeložilo. Koneckonců – kdo by se divil?
Království za reklamu
Sportovní marketing stojí a padá s fanoušky, a ty má NBA po celém světě. Má ovšem i obrovskou konkurenci v dalších sportech, nejvíce pak v NFL. Stern chtěl nicméně o diváky a hlavní vysílací čas přestat soupeřit, stačilo mu, že se s americkým fotbalem často tahal o hráče. Dobrým příkladem je Allen Iverson, který zpočátku basketbal vůbec nechtěl hrát. V mladí viděl svou budoucnost právě v NFL, jenž má nejen v americké veřejnosti obrovskou fanouškovskou základnu, ne-li tu největší. Ti nejvěrnější obvykle nevynechají jediný zápas.
Atraktivní soutěž vrcholí Super Bowlem, každoročně nejsledovanější sportovní událostí světa. Mnoho diváků zapíná televize hlavně kvůli poločasovému programu, ale i o to sponzorům jde. A zájem na tom má i NFL, vždyť reklamy o poločasové přestávce jsou nejdražšími reklamami světa. Konkrétně: třicetivteřinový reklamní spot se v průměru vyšplhá na čtyři miliony dolarů. Nejdražší spot stál šest milionů, přičemž televizní stanice NBC, která Super Bowl vysílá, si každý rok přijde zhruba na 80 milionů dolarů. Ano, jen za reklamy!
I tady lze vidět, že přes relativně malé množství zápasů má NFL obrovskou sílu. Stern ovšem vymyslel způsob, jak konkurentovi čelit. Možná vám to bude připadat přitažené za vlasy, ale jeho plán zněl: udělejme z NBA letní sport.
Dle někdejšího šéfa se měla NBA rozdělit na dvě části. První začne ihned po Super Bowlu (kvůli kterému se zápasy už tak vynechávají, protože mají minimální sledovanost) a prolne se do sezóny baseballu. Po odehrání základní části v USA by se druhá část zápasů hrála na jiném kontinentu. Stern uvažoval, že třeba v Evropě by do hry zapojil týmy z evropských velkoměst – Madridu, Barcelony, Milána, Říma, Atén či Moskvy. Ze zápasů Europe Live je ostatně zřejmé, že elitní evropské celky jsou mnohdy schopny „zatopit“ i těm nejlepším z NBA.
„Aby mohla být liga skutečně globální, musí se hrát i v zahraničí. A ne žádné exhibice a přátelská utkání. Regulérní zápasy, do kterých budou zainteresovány i lokální kluby,“ tvrdil první muž ligy.
Argument pro Asii pak byl založen především na kvantitě. Vždyť v Asii hraje denně basketbal více lidí, než kolik jich žije v celé Americe. Jak v Evropě, tak v Asii je navíc prodej televizních práv stále větším lákadlem. A dresy, to už je samostatná kapitola…
Elitní světová soutěž
Ale může to někdy ve skutečnosti opravdu fungovat? NBA stále mluví o svém rozšíření do Evropy, která je jí kulturně i geograficky relativně blízko. Počítejme, že pro úspěšné zapojení evropských klubů do elitní zámořské soutěže by zde musel být více než jeden tým. Aby sem kluby nelétaly na jeden zápas, ale na celou „štaci“.
Z New Yorku jste v Londýně za sedm hodin, pro Los Angeles je to však téměř dvojnásobek. Takový krok by pochopitelně vyžadoval obrovské finanční závazky ze stávajících i budoucích vlastnických skupin, které by své týmy do „kanadsko-americko-evropské“ ligy chtěly dostat. Otázka zní – stálo by jim to za to?
Těžko říct, radikální změnu už Stern neprosadí. Chopit se jí ovšem může jeho nástupce Adam Silver.
Jen představa a veškeré plánování staví NBA do úplně jiného světla, nemyslíte? Zní to jako klišé, ale taková revoluční změna by nebyla velkým krokem jen pro ni, ale také pro celé mocenské uspořádání světa byznysu.
Sternova vize globálního pohledu holt dostala dobré základy. Od barcelonského „Dream Teamu, který světu představil zámořský basketbal s plnou parádou, po tvrdošíjný imperialismus, v jehož rámci NBA nabízí pravidelné exhibice a také ligové zápasy na palubovkách mimo Spojené státy a Kanadu. Během právě začínající dekády bude úkolem Adama Silvera exportovat hru jako zboží v trvalé, udržitelné a smysluplné podobě. Své první roky ustál, ale přinesl zatím nějaké revoluční změny? A co má teprve v plánu?
Zatím je brzy hodnotit. Bude-li však současný šéf pokračovat v nastoleném tempu posledních desetiletí, rozhodně se máme na co těšit.