Ještě na začátku roku 2022 působili Celtics velmi nejistě a málokdo by si vsadil, že projdou až do finále NBA. To se jim ale nakonec povedlo, a i v sérii s velezkušenými Warriors byli důstojným soupeřem. Boston tak prokázal, že může být v následujících letech favoritem na zisk titulu. Aby se ale dočkali svého 18. triumfu v lize, budou muset ještě přijít určité změny.

Jako dobrá motivace může být pro mladý celek vedený koučem Ime Udokou fakt, že pět z posledních 14 šampionů získalo svůj titul sezónu poté, co podlehli ve finálové sérii. Vždy ale v meziobdobí musely přijít nějaké změny. Příklady?

Tak třeba v roce 2013 byl nejlepším hráčem v dresu Spurs Kawhi Leonard, až o rok později se ale stal All-Star hráčem a prorazil naplno, čímž pomohl svému týmu k zisku titulu. Lakers odehráli finále v roce 2008 bez Andrewa Bynuma, v následujících dvou letech po jeho návratu zvítězili.

Na rozdíl od některých příkladů Bostonu ale žádný klíčový hráč nechyběl. Tenhle tým naopak našel svou identitu. O to těžší bude najít, co vlastně změnit, na čem zapracovat. Pojďme se tedy podívat na to, co tohle mužstvo trápilo nejvíce.

Ztráty

To byl veliký problém, který se hodně projevil i ve finále. Samozřejmě spoustu lidí napadne, že k tomu přispívá absence klasického rozehrávače v základní sestavě. Jenomže, je to opravdu ten hlavní problém? Celtics v uplynulých letech vystřídali několik elitních rozehrávačů – Isaiah Thomas, Kyrie Irving, Kemba Walker - ani jeden z nich je do finále nedovedl.

Dokázali to až s Marcusem Smartem, který je vyhlášený spíše svou skvělou obrannou hrou, než úchvatnými pasy a dirigováním hry. Nelze navíc vše dávat za vinu pouze rozehrávači. Jayson Tatum nasbíral za play off 100 ztrát, což je nový rekord ligy. Mohlo by angažmá tradičního rozehrávače tento problém vyřešit?

Částečně. Potíž je v tom, že rozehrávači jako zmínění Irving nebo Walker jsou zase na druhou stranu špatnými obránci. Většina týmů je ochotna tuto „cenu“ zaplatit, ale ne tak Boston. Toto mužstvo totiž sází na hru s pohyblivými hráči a na přebírání, tím pádem jim pod košem chybí většinu času typický pivot a kdyby do tohoto systému přišel špatně bránící rozehrávač, vytvořil by se akorát nový problém.

Ztráty jsou navíc věcí, kterou lze minimalizovat i jiným způsobem. Jaylen Brown by se během letní pauzy měl zaměřit na lepší práci s míčem, a i když Tatum zkvalitnil své nahrávky již v průběhu sezóny, pokud na nich zapracuje ještě více, pomůže to rovněž eliminovat tento problém.

Úspěšnost z vymezeného území

V základní části měli Celtics třetí nejlepší úspěšnost ve střílení košů z vymezeného území - cca 69 % - v play off ale přišlo vystřízlivění a tato úspěšnost poklesla. Částečně může být příčinou fakt, že ve vyřazovacích bojích hrají obrany vždy intenzivněji, ale v tomto případě mohly být na vině i jiné okolnosti. Tatum se sice snažil všem namluvit, že jeho zranění ramene není vážné, ale je pravdou, že od třetího utkání finále Východní konference, kdy si jej přivodil, se jeho výběr střel změnil.

Do té doby průměrně z vymezeného území poslal na koš 5,5 střel, po tomhle zranění to bylo jen 3,8 střel a jeho úspěšnost poklesla o téměř 10 % na „pouhých“ 54 %. Další trable v tomto ohledu přivodil zdravotní stav Roberta Williamse III. Pokud je fit, dokáže ve vymezeném území zachytávat loby a efektivně zakončovat. Bohužel téměř celé play off odehrál s problémy s kolenem, které jej výrazně omezovaly. Jelikož jde o největší hrozbu týmu z tohoto prostoru, je otázkou, zda jej nebudou muset během sezóny více šetřit. Jak se ukazuje, jeho zdraví bohužel není příliš pevné.

This. 🥲☘️ #Celtics #Bleedgreen pic.twitter.com/8ZxPlqa4pr

— Bri Marie D (@Brimaried) June 18, 2022

Šířka kádru

Záležitost, která byla v porovnání s Warriors asi nejvíce viditelná. Celtics spoléhali víceméně pouze na svou základní pětku a dva hráče z lavičky – Derricka Whitea a Granta Williamse. Občas se k tomu přidal ještě relativně nezkušený Payton Pritchard a to bylo vše. Jejich finálový soupeř naopak plně využíval svůj kádr a alespoň v prvních kolech play off nastupovali i hráči jako Moses Moody nebo Jonathan Kuminga, díky čemuž si mohla základní pětka trošku odpočinout a pošetřit síly. Warriors mohli sestavou čas od času zamíchat, Boston ne.

Jenomže díky tomu, že vedení garantovalo Alu Horfordovi jeho smlouvu na další ročník se sedmnáctinásobní šampioni ocitli velmi blízko hranici pro daň z luxusu. Ne každý majitel je ochoten jí platit – další rozdíl oproti letošním šampionům. Bude tak záležet na vedení, jestli se rozhodne využít některou ze svých obchodních výjimek, kterými Celtics disponují a pokusí se někoho přivést.

Je téměř jisté, že se budou chtít co nejvýhodněji zbavit Daniela Theise, který se letos moc nepředvedl, a navíc by měl pobírat v příští sezóně 8,7 milionu dolarů. Pokud by k němu přidali nějaké výběry v draftu, mohli by za něj získat solidní protihodnotu. Šířka kádru je prostě důležitá a Warriors z velké části díky ní vyhráli. Během sezóny mohli pošetřit síly, které se jim pak hodily ve vyřazovacích bojích.

Doskoky

Vzhledem k systému, kdy Celtics v obraně přebírají hráče, dochází často k tomu, že i podkošoví hráči se nacházejí blíže perimetru než koši a posléze chybí na doskoku. Jenomže to je problém. Titul často vyhrává tým, který lépe doskakuje. Bucks nebo Lakers jsou toho ideálním příkladem. U letošních vítězů zase neúnavně pod košem působili Kevon Looney a Draymond Green. Mimochodem právě prvně jmenovaný bude po sezóně volným hráčem a Boston potřebuje alespoň jednoho tradičního centra na doskoky.

Celkově řečeno tenhle tým nepotřebuje drastické změny. Do finále jej dostala spousta věcí, které dělali správně, ale vyjmenované čtyři problémy jsou ty, v případě jejichž eliminace se radikálně zvýší šance na titul třeba hned v dalším ročníku. Jak nám ukazuje historie, adekvátní reakce je často tím, co udělá z poraženého finalisty vítěze ligy. Na to se nyní musejí Celtics zaměřit.