Od basketbalových počátků v Litoměřicích se odrazil k angažmá v Nymburku či italské Serii A, zahrál si dokonce i v reprezentaci. Úspěšnou hráčskou kariéru mu nakonec zhatila zranění, ale to neznamená, že by se Jakub Kudláček basketbalu vzdal. Naopak: díky svým zkušenostem, znalostem a aktivitě pracuje na pozici vyhledavače talentů pro Charlotte Hornets, kde po pouhém roce povýšil na šéfa mezinárodního skautingu. Právě jediný český skaut v historii NBA poskytl exkluzivní rozhovor pro Nbasket.cz, a sice o kariéře, práci v NBA či Kobem Bryantovi.

Do basketbalového světa jste vyrazil v Litoměřicích. Jak jste se k tomuto sportu dostal?
Basketbal byl v naší rodině jasnou volbou. Můj otec byl sám bývalý hráč a posléze trenér a k basketbalu mě společně s mým starším bratrem přivedl právě on. Míč u nás doma bouchal o zem už od útlého věku a šlo tedy o přirozenou volbu.

Vaši kariéru bohužel poznamenala zranění, nicméně zahrál jste si v Itálii, Nymburku a také v české reprezentaci. Na jaké období kariéry vzpomínáte nejraději?
Takových je více. Jako první se mi vybaví doba, kdy jsem hrával s bratrem, trénoval nás táta a máma se jezdila dívat na všechna naše utkání. V pozdějším období kariéry jsem pak měl více cílů. Když jsem jako mladý odcházel do Itálie, tak jsem se chtěl prosadit do tamní nejvyšší ligy. Což se mi povedlo a já si pak mohl užívat i utkání Euroligy, přestože mě už ovlivňovala zranění.

Kromě zmíněných období nejraději vzpomínám na nároďák, ať už mládežnický či seniorský, kde byla dobrá parta. Mohl jsem si v něm zahrát se svým vzorem Jirkou Welschem. Když jsem jako malý jezdil na jeho kempy, nikdy mě nenapadlo, že budu jednou nastupovat vedle něj.

Mimochodem, jak jste coby někdejší reprezentant prožíval úspěch národního týmu na loňském MS v Číně?
Moc, už jen proto, že znám jak trenérský štáb, tak hráče, kteří byli na soupisce. Když jsem začínal v 18 letech v reprezentaci, byla to velká čest, ale tehdy se to zdálo jako utopie, že by se český národní tým dostal tak daleko. Když se mu to teď podařilo, měl jsem ohromnou radost. O to větší, že tam kluci nebyli jen do počtu a předváděli skvělý basket. Byl jsem opravdu hrdý.

V NBA se věci mění z minuty na minutu

Přejděme k současnosti: byl skauting povoláním, o kterém jste věděl, že ho po konci hráčské kariéry chcete vykonávat?
Kariéru jsem ukončil, když mi bylo 24 let, přičemž poslední tři roky mi tělo naznačovalo, že už nebudu moct hrát basketbal na úrovni, na jaké bych chtěl. Poslední „hráčské“ roky jsem tak strávil přemýšlením, co vlastně budu dělat dál.

Ke skautingu jsem tíhnul od doby, co jsem byl dítě. Vzpomínám si, že jsem jel s rodiči na mistrovství Evropy do dvaceti let do Brna a tam jsem ve 13 letech šel za skautem, který tam seděl, a lámavou angličtinou jsem se ho vyptával na různé věci. Opravdu, přitahovalo mě to už odmala.

Během hráčské kariéry jsem pak byl se skauty v kontaktu, volali mi, ptali se na mé názory. Ale i tak to pořád byla poměrně neprobádaná voda, protože žádný Čech ještě skauta v NBA nedělal. Přestože jsem ale po kariéře dostával nabídky na jiné pozice, například na trenérskou nebo na zastupování hráčů v roli agenta, zvítězil u mě skauting.

Pleasure to meet Jakub Kudlacek Charlotte Hornets, Director of International scouting. Super nice guy and took time to talk to me about the organisations philosophy on player selection and what they look for! Another… https://t.co/vd0VTGgI5s

— James Bamfield (@Fury13JB) August 16, 2019

Dobře jste udělal, v Charlotte jste brzy dostal na starost celou Evropu. Musel jste se naučit hodně nových věcí, nebo vám pomohly zkušenosti a znalosti nabrané na palubovce?
Člověk se učí neustále a v tomto oboru nikdy nepřijde moment, kdy byste si mohli říct, že umíte všechno. Mám ale za to, že hráčská kariéra mi pomohla dost, zvlášť pak fakt, že jsem nastupoval na pozici rozehrávače. Na ní totiž o hře musíte přemýšlet trochu jinak. Taky jsem měl štěstí, že jsem během kariéry nastupoval pod skvělými trenéry. Všechny zmíněné věci mi pomáhají každý den, zároveň se však neustále snažím učit a zlepšovat se. Mám kolegy, kteří tuto práci dělají už desítky let, takže se snažím být jako houba a nasávat od nich nové znalosti.

Mnoho lidí si skauting představuje tak, že skaut hledá určitý typ hráče na určitou pozici podle požadavků vedení. Je to tak, nebo sledujete všechny talenty bez ohledu na post?
Obecné pravidlo zní, že byste měl sledovat všechny hráče. V NBA se dnes věci mění z minuty na minutu a jakákoliv výměna vám plány úplně promění. Dejme tomu, že váš tým má několik draftových výběrů a vy se na draft celý rok připravujete. Těsně před ním ovšem přijde výměna a vy najednou máte více, nebo méně výběrů. Vyměnili jste hráče na určitou pozici, a tak na ni už nikoho jiného nepotřebujete a je třeba hledat někoho jiného. Právě proto není dobré zaměřovat se vyloženě na jeden post. Musíte být připraven na všechno.

V tom vám jistě usnadňují práci moderní technologie. Dovedete si představit, že byste ji vykonával bez nich, jak to chodilo kdysi?
Nedovedu, ale myslím, že všichni lidi mé generace obdivují ty starší za to, jakým způsobem dovedly pracovat. Pokud působíte v NBA, ať už v 80. letech nebo v roce 2020, platí, že se vždy setkáte s technologickým vrcholem. Je to dáno tím, že jde o nejlepší ligu na světě ve všech ohledech. Pokrok je tak velký, že pokud pořád půjde stejným tempem, tak si za 20 let budu ťukat na čelo, jak jsem dokázal pracovat s tím, co máme dnes. Musím uznat, že je zajímavé poslouchat kolegy, kteří se skautingu věnují už dvacet nebo třicet let, a vyprávějí, jak ho vykonávali dříve.

Je mezi kolegy-skauty obvyklé, že jimi jsou bývalí basketbalisté, nebo se najdou i takoví, kteří z tohoto prostředí vůbec nepocházejí?
Prostředí, ze kterých skauti pocházejí, jsou různá. Někdo býval trenér, další zase hráč, někdo býval obojím. Cest, jak se k této práci dostat, je mnoho. Někteří dokonce dříve bývali novináři.

Jordan? Člověk s obrovským zápalem

Po roční smlouvě u Hornets jste si vysloužil nový, dlouhodobý kontrakt. Zároveň jste povýšil na pozici ředitele mezinárodního skautingu. Jak velká je to změna?
Nejvíce se změnila míra zodpovědnosti, jelikož nyní mám na starosti všechny kontinenty kromě Severní Ameriky.

Zasloužil jste se mimo jiné o draft Litevce Arnoldase Kulboky, který nicméně stále hraje v Bilbau. Jak se určuje, zda hráč po draftu zůstane v Evropě, nebo se přesune do USA?
Každý hráč je individuální případ a to, co zmiňujete, záleží na mnoha faktorech. Jakou vizi má hráč a jakou klub, kolik volných míst pro danou sezónu tým má a tak dále. Pokud byste si prošli drafty z posledních let, nenajdete žádný vzorec na to, jak systém funguje. Že by, například, do USA neodcházeli třeba hráči z druhého kola. Ne, stává se, že i hráč draftovaný v prvním zůstane v Evropě. Je to opravdu o individuální domluvě mezi hráčem, agentem a klubem.

👀 Arnoldas Kulboka no look dime! #NBASummer

End of 1st Q on @NBATV:@hornets 18@chicagobulls 12 pic.twitter.com/PIyeJdQeai

— NBA (@NBA) July 10, 2019

V zámoří je sport často spjat se studiem na univerzitě. Jak vnímáte v tomto směru Evropu? Zlepšuje se propojení basketbalu a vzdělávání i na starém kontinentu?
Nemyslím si, že by v Evropě bylo propojení tak silné, a to kvůli tomu, že na rozdíl od USA máme obě sféry oddělené. Hráči se v Evropě poměrně brzy stávají profesionály, naopak v USA je na sobě obojí závislé. V Evropě je studium spíše pro hráče, kteří studovat chtějí, jenže jak se stávají profesionály, tak přecházejí k jiným povinnostem. Na školu pak nezbývá ani čas, ani energie.

Celý basketbalový svět nedávno zasáhla smrt Kobeho Bryanta. Co pro vás tento hráč znamenal a na co si budete z jeho kariéry pamatovat nejvíc?
Kobe Bryant byl Michaelem Jordanem mé generace. Jeho zápasy jsme mohli sledovat naživo v televizi, mohli jsme ho obdivovat. Když jsem se tragickou zprávu dozvěděl, nemohl jsem jí uvěřit. Člověka napadlo, že to není možné, Kobe by určitě z vrtulníku s dcerou v náručí vyskočil, to ale jen dokládá, jak si lidi někdy idealizujeme. Byl to pro mě prostě obrovský šok.

Se jménem Kobeho Bryanta se mi vybaví mnoho momentů. Tím, který mi ale vyskočí jako první, je okamžik, který přišel téměř na konci jeho kariéry, a sice když si přetrhl Achillovku, ale stejně šel střílet trestné hody. Oba proměnil a až poté šel střídat. To dokonale dokládá jeho neuvěřitelnou houževnatost, tvrdost a obrovské nasazení.

Zmínil jste legendárního Michaela Jordana, který vám šéfuje. Jaký je jako nadřízený? Byl jste nervózní, když jste se s ním poprvé setkal?
Poprvé jsem se s Michaelem setkal krátce po nástupu na svou pozici. „MJ“ je pro všechny basketbalisty vzorem, takže je jasné, že jsem zažíval pořádný „wow“ moment. Když s ním začnete mluvit a máte před sebou modlu z plakátu, je to super. Zvlášť, když zjistíte, jaký je to člověk a s jakým zápalem a soutěživostí pracuje, což je nesmírně motivující. Nejintenzivněji s ním jsem v kontaktu v průběhu draftu, během sezóny komunikace probíhá spíše přes e-maily.

Stíháte si u toho všeho ještě někdy basketbal vůbec zahrát?
Bohužel, zdravotní problémy z minulosti mi to nedovolí. Na basketbal už proto jenom koukám.